Kašlu na Tibet

Tibetští mniši při slavnostech
Tibetští mniši. zdroj: wikipedia

Minulý týden bylo nějaké výročí (asi 70 let nebo tak nějak) násilného zaboru Tibetu sousední Čínou. Ta z něj udělala státeček pod čínskou nadvládou do dnes. V České republice a dalších evropských zemích se vyvěšují tibetské vlajky jako symbol svobody pro Tibet. No, zkrátím to. Je to zase akce lidí, co nevidí dál než za zaprděnou hranici republiky a nejsou schopni si přečíst aspoň ten jeden článek o historii Tibetu na wikipedii. V Evropě je Tibet vykreslován (hlavně díky poslednímu Dalajlámovi) jako nárůdek dobrosrdečných lidiček s kulatým obličejem, kteří vyznávají mírumilovné náboženství. Jsou skromní, moudří, tvrdě pracují na svých políčkách a modlí se. Jenže pravda může být trochu jinde. Ve starověku žádný svobodný Tibet v podstatě nevyskytoval. Byl roztříštěn mezi Čínu, Mongolsko, občas i další okolní státy. Později nastoupily k moci několik budhistických škol, které mezi sebou vedly krvavé boje o moc. Ti nejmocnější měli samozřejmě toho „pravého dalajlámu“, který se převtělil a narodil zrovna do jejich školy-kláštera. Poddaní měli vesměs status otroků (otroctví ve „svobodném Tibetu“ skončilo až po Čínské anexi v roce 1957). Otroky a nevolníky ovládali tibetští mniši pomocí vylhaného (jak jinak) náboženství. Sami studovali, žili ve zlatých palácích a bojovali o moc. Zatímco poddaní živořili v chatrčích, neměli přístup ke vzdělání (masivní výstavba škol a povinná školní docházka opět až do roku 1957), žádná infrastruktura. Buď skromný, modli se a obdivuj své mnichy. To byla doktrína, kterou otrokácký náboženský tibetský režim udržoval od středověku až po zmíněnou čínskou anexi. Nechci se zastávat Číňanů. Zda jejich vpád byl nebo nebyl orpávněný. Každoádně nikdo z obdivovatelů „svobodného Tibetu“ se asi nezamyslel, jak svobodný byl před vstupem Čínských vojsk. Jak by bez zásahu Číny dnes Tibet asi vypadal? Třeba takto. Poslední země světa, kde většina lidí jsou otroci bez jakýchkoli práv. Kteří se nesmí vzdělávat. Jejíchž jediným smyslem života je hospodařit bez techniky na kamenitých polích a ždímat v ruce kuličky a odříkávat nesmyslnou mantru do zblbnutí (v podstatě šlo o jediné dostupné vzdělání – náboženské). Poslední Dalajláma by se válel ve zlatém paláci a vykřikoval do světa jak se v Tibetu mají všichni krásně. Děkuji pěkně. Všem těm českých budhistům, kteří milují své mobily a gauče bych tuto realitu vřele přál. Naštěstí to tak není. Dalajláma jezdí po světě a lobuje za opět svobodný Tibet, který nikdy neexistoval. Jak si ten svůj svět představuje ?